Manželství

Manželství je právní a společenská instituce, která tvoří legislativní základ pro rodinu. Tradice manželského obřadu, práva a povinnosti v manželství, způsob výběru partnera, počet a pohlaví partnerů i právo vstoupit do manželství se mohou lišit v závislosti na kultuře. Dlouhodobě je manželství ekonomicky, právně, nábožensky a sociálně uznáváno jako primární společenská instituce pro výchovu dětí.

V České republice je manželství dobrovolným, v zásadě trvalým soužitím dvou osob různého pohlaví, které je založeno zákonem stanoveným způsobem – sňatkem. Jeho hlavním účelem je dle zákona založení rodiny a řádná výchova dětí, tedy biologická a výchovná funkce. Jde o institut veřejného práva.

„50% manželství končí rozvodem. Stále je to ale lepší než těch druhých 50%, které končí smrtí.“

Práva a povinnosti manželů
Manželství obvykle přináší práva a povinnosti manželům, které se týkají výchovy dětí, společného vlastnictví, sexuálního chování, příbuzenských vazeb, členství v kmeni, vztahu ke společnosti, dědictví a lásce. Ve specifických případech manželství též ustanovuje právní otcovství dítěte ženy nebo právní mateřství dítěte otce. Manželství je tradičně jedním z požadavků na založení rodiny, o což se opírá i fungování společnosti. Manželství tedy neslouží pouze manželskému páru, ale též zájmům dětí a společnosti, jíž jsou součástí.

V židovství, islámu a křesťanství je manželství tradičně nezbytným požadavkem pro pohlavní styk. Sexuální vztahy před manželstvím tedy nejsou těmito náboženstvími podporovány, neboť jsou považovány za smilstvo. Ještě menší přízni se těší sexuální vztahy mimo manželství (cizoložství, nevěra) jakožto porušení manželské věrnosti.

Manželství v dnešní době

Ženy roku 2014 se z rizika tradičních ženských strategií založených na sebeobětování poučily, a nyní hledají jiné cesty. O mnoho snadnější to ovšem nemají. Ženy, které dokážou snoubit oslnivou kariéru manažerky s těhotenstvím, rolí dokonalé manželky, pečující o muže, děti a velký dům se zahradou, totiž existují jen v reklamních spotech.

V reálném životě musí žena profesně obstát v mužské konkurenci, aby se finančně zajistila, a zároveň se po ní požaduje být chápající manželkou, starostlivou matkou a pečlivou hospodyní. To všechno na plný úvazek. Což je samozřejmě nemožné, pokud se partner nevzdá svých "mužských" výhod a neobětuje velkou část vlastního profesního času rodině. Jenže tím může ztratit konkurenceschopnost na trhu práce zase on... Vzniká tak začarovaný kruh, který vytváří značný prostor pro pocity selhání u obou pohlaví.

Důsledek? Realizace mateřství je pro ženu spojena s tak velkým existenciálním rizikem, že ochota k reprodukci rapidně klesá. Muži a ženy se stávají konkurenty a stát jejich rivalitu nedostatečnou sociální politikou ještě víc zhoršuje. V ČR vstupuje do manželství historicky nejméně lidí,a o to víc se jich rozvádí. Porodnost je už dvacet let tak nízká, že dochází k přirozenému demografickému úbytku obyvatelstva. Řečeno jinými slovy - vymíráme."

Institut manželství už pro lidi nemá takovou váhu a vážnost, jakou měl pro dřívější generace. Předmanželské smlouvy o dělení majetku jsou už v myšlení mladých lidí natolik zakořeněné, že jejich rodiče často nechápou, jak je možné, že na tento "obchod" partner nebo partnerka vůbec přistoupí a do manželství vstoupí. Právní "ošetření" situace rozchodu nebo rozvodu pak já za nejlepší začátek vztahu zrovna nepovažuji.

Mnozí lidé si vůbec neumí představit, že by rozvodem mohli o "své" peníze nebo "svůj" majetek přijít... je zvláštní, že v předmanželských smlouvách se tak moc neřeší to, co bude s dětmi, jak to bude s jejich dalším osudem a životem... Právně ošetřený rozpad manželství je pak už jen "technickou" záležitostí v okamžiku, kdy se vztah rozpadá nebo když se rozpadá z důvodu navázání paralelní vztahu nebo nevěry. Rozvod už pak skoro není o otázce citů, důvěry, zklamání, ale stává se záležitostí právníků...

Předmanželské smlouvy chápu jako prioritní nedůvěru v to, co partneři uzavírají. Můj názor je ten, že když se někdo rozhodne žít s někým dalším v manželství, v první řadě by měl přemýšlet o tom, co za člověka si bere.

Manželství "ošetřené" předmanželskou smlouvou mi připadá skoro jako "obchodní svazek", který když nevyjde, nic moc se neděje... Takovéto vztahy nevedou k vědomí, že na vztahu pracovat je potřeba pracovat, starat se o něj, pečovat o něj za všech, i nepříznivých okolností.